Církev československá husitská je třetím největším církevním společenstvím v České republice. Je charakterizována jako reformační církev husitského typu – nebo jinak řečeno, je církví, která se hlásí k odkazu české i světové reformace (Mistr Jan Hus, Martin Luther, Jan Amos Komenský), zároveň však čerpá i z bohatého dědictví tradice římskokatolické i pravoslavné. O Církvi československé husitské je snad možné říci, že se nachází na pomezí mezi církvemi evangelickými a katolickými. Je tedy církví "středovou", snažící se o propojení tradic katolických i reformačních. Ve světě má svoji obdobu např. v církvi anglikánské.

Církev československá husitská (dále CČSH) vznikla 8. ledna 1920. Jejími zakladateli byli římskokatoličtí kněží shromáždění okolo významné postavy českého katolického modernismu, ThDr. Karla Farského. Vznik CČSH byl reakcí na stav tehdejší římskokatolické církve v českých zemích, zároveň měla být CČSH i znovunaplněním touhy českého lidu po vlastní národní církvi, nezávislé na Římu, která by v duchu českých duchovních tradic oslovila člověka v jeho nejzákladnějších náboženských potřebách. I. světová válka byla velikým celospolečenským, ale i duchovním zlomem. Tváří v tvář dosud nebývalé míře utrpení začal člověk ještě více pochybovat o Boží existenci. Římská církev nebyla v té době dostatečně silná, aby obhájila v nově vzniklé republice svoje pozice, a také některé postoje z doby minulé (byla jí vyčítána násilná rekatolizace, svěcení zbraní ad.) se významně podílely na výstupovém hnutí z církve. Propojenost českého a moravského katolicismu s rakousko-uherskou vládní mocí i církevní praxe, kodifikovaná na sklonku 16. století na Tridentském koncilu, ji ve své většině vzdalovaly od problémů člověka doby moderní a činily ji málo srozumitelnou (bohoslužebným jazykem byla stále latina).

Již v roce 1921 se při sčítání lidu téměř 600 000 obyvatel ČSR hlásilo právě k církvi československé. Moderní způsoby práce, stylu života i zvěstování myšlenek získaly srdce lidí, kteří se vnitřně rozešli s tehdejší církví, ale ne s Bohem. Chtěli žít křesťanství bez formálnosti. Po druhé světové válce se již k církvi československé hlásí téměř milion lidí a bohoslužby, setkávání pro děti, mládež či starší generaci se konají na 3000 místech československé republiky. Bohužel doba čtyřiceti let potlačování náboženství po roce 1948 vykonala své. A tak se církev statisíců zmenšila na desetitisíce. Nic však neubralo na jejím poslání a ochotě služby člověku současnosti. Její dveře jsou otevřeny úplně každému člověku bez rozdílu vyznání (katolíkům, evangelíkům, pravoslavným …), světového názoru, lidem hledajícím i nevěřícím.

Každý, kdo se touží něco víc dozvědět o Bohu, Víře, Bibli, je srdečně zván. Může se kdokoliv na cokoliv zeptat z celé škály prostoru lidského života. Do současnosti zůstává a je spojující s minulostí česká liturgie (bohoslužba), podíl všech lidí na správě církve, jedna a tatáž Bible – Slovo Boží – společná všem křesťanům, sedm svátostí (křest, biřmování, manželství, pokání, večeře Páně, útěcha nemocných a svěcení kněží). Duchovní církve se mohou ženit a vdávat (knězem může být i žena) a jsme církví moderního pohledu na život a jeho starosti i radosti.

Symbolem církve je kalich s křížem, jež zpřítomňuje prostor církve propojující v sobě katolickou a protestantskou tradici víry. Oblekem duchovního je černý talár s červeným kalichem a bílá štola. Dnes tvoří církev téměř 300 farností – náboženských obcí (jež mají svá bohoslužebná střediska), ty jsou sdruženy do vikariátů, vikariáty do diecézí (brněnská, olomoucká, královéhradecká, plzeňská, pražská a slovenská). Každá diecéze má v čele biskupa, v čele celé církve československé husitské je patriarcha.

CČSH vznikala jako moderní církev pro moderního člověka. Od svého počátku prosazovala zásadu svobody svědomí i zásadu úcty k vědeckému poznání, stejně jako společenskou angažovanost svých věřících v oblasti občanské a sociální.